Zpět mezi banány

Už je tomu více jak rok co jsem psal poslední článek. Ono časem i ta nejzajímavější destinace se stane rutinou a zajímavé události, či poznávání nového, zaniknou pod návalem stejných dní. Začne se vám stýskat po rodině a přátelích, po tradiční kuchyni a zvycích. Po oněch drobnostech, které jste doma brali za samozřejmost, ale daleko v zahraničí je to bohužel jen líbivá vzpomínka, téměř nemožná uskutečnit. Pravidlo všude dobře doma nejlíp tak získává na pravdě.

Když se mi v prosinci 2017 naskytla možnost odjet domů, neváhal jsem. Nadšeně jsem se vrátil do té naší malé vlasti. Užil si Vánoce, sehnal nové zakázky, načerpal síly, setkal se s přáteli a rodinou a po šesti měsících se opět vrátil do té sluncem zalité země, Kolumbie.

Nejprve jsem si udělal dovolenou v Santa Martě u kamarádky. Je to krásné plážové město v Karibiku a kromě neuvěřitelného horka, které vás neopustí ani v noci, je tam nádherně. Nízké ceny v porovnání s Chorvatskem a všude přítomná jihoamerická kultura a duch. 

Ale dovolená skončila a já se vydal opět do města mého, do Cali. Už při nástupu do taxíku jsem zaslechl známý dialekt a věděl, že jsem „doma“. Přece jen ale bylo něco nového. Na semaforech stáli chlapíci a nabízeli bankovky. Zeptal jsem se taxikáře o co se jedná a on odvětil, že všudypřítomní Venezuelci prodávají svoji měnu. No a tak jsem si koupil 50 bolívarů za 8Kč. Přeplatil jsem je, ale i tak se jim to na pár housek bude hodit. Situace je pro ně vskutku tragická. Kdo ještě neutekl z Venezuely, živoří a riskuje.

Návrat za manželkou bohužel nebyl tak příjemný jak jsem čekal. Přece jen byla beze mne půl roku a nevěděla zda se ještě vrátím. Po dvou týdnech jsme se rozloučili a já se vrátil za kamarádkou do Santa Marty. 1300 km na mém malém enduru*. Zadek mě při vzpomínce bolí ještě dnes. Kamarádka mě uvítala a měsíc jsem si žil krásně. Jezdil po večerech na pláže, přes den pracoval, jedl typické Cayeye a užíval si přítomnost mladé snědé kamarádky. Ale čert nikdy nespí. Přece jen se mi po manželce zastesklo. Den ode dne mi chyběla víc. No a tak nezbylo, než se zase vrátit do Cali. Dalších 1300 km na enduru, další zadkotřesk, další zážitky při přejezdu opravdu odlišných částí Kolumbie. Hory, nížiny, džungle, cesta u obrovské řeky se spoustou chatrčí podél, koloniální krásná, i špinavá městečka a vísky. Vojáci hlídající bezpečnost před guerillou, i čtvrti nebezpečné ale zároveň zajímavé. Města velká jako město Pabla Escobara Medellín, či plážová kráska Cartagena, nebo vesničky malinké, která nemají ani vlastní poštu. Jednou mi spadnul vytahaný řetěz a jednou jsem vzal málo paliva a musel se činit. Celkově ale ta cesta stála za to. Tedy kromě neuvěřitelného množství mýtných bran, díky kterým se cesta kamkoliv automotoristům nehezky prodraží, ale moto je má zatím zdarma.

Přeci jsem jen do Cali dorazil. Manželka si na mě musela zvyknout, ale povedlo se. Dali jsme to zase dohromady. Následoval život každodenní a to až do prosince **. V Cali mě přepadl taxi. V neděli, kolem jedné odpoledne, jsem šel s obědem do svého přístřešku. Zastavil mi taxík s řidičem a spolujezdcem. Spolujezdec se mě ptal na cestu k univerzitě a jestli jsem cizinec, kvůli přízvuku. Řekl jsem že ano. Namířil na mě revolver a řekl, že nechce žádnou přestřelku, a ať mu dám radši telefon. Neměl jsem. Byl jsem v teplácích a jediné co jsem měl u sebe, byl onen oběd. „Dej mi peníze“, povídá. „Nemám, jen ten oběd“, odvětím. „Podej mi ruku“. Nevím proč, ale ruku jsem mu podal. Držel mě nějakou chvíli. Pak si všimnul náramku. „To je zlato?“. „Ne, stříbro. A je po tátovi. To Vám nedám.“ Taxikář pochopil že se mnou nepochodí a šlápnul na to. Jak se to semlelo, tak rychle i zmizeli. Ani značku jsem nezaregistroval. Domů jsem přišel beze strachu. Až potom se mi rozleželo co se mohlo stát. A tak jsem se rozhodl. Vrátím se zpět! Manželku jsem s tím obeznámil a nabídl jí, ať jede se mnou. „Je to daleko, ani jazyk neumím a co bude s mojí rodinou?“, povídá. „Kdybychom jeli třeba do Španělska kde mám tetu“, pokračuje. Chvíli přemýšlím. „No vlastně proč ne“, odpovídám. Dva měsíce jsem ji přesvědčoval, ale nepovedlo se. Dohodli jsme se na rozvodu. 

Dále jsme se vídali. Ono v Kolumbii je rodina nade vše a takové zásadní rozhodnutí každý nezvládne. Chápu to. A tak jsem šel ze zvědavosti na seznamku. Hezké děvčice se tam najdou, až srdce plesá. Ale vždy byl někde nějaký háček či komplikace. Když už jsem to vzdal, tak jsem napsal několika málo vybraným poslední zprávu. Pojeď se mnou do Španělska. A neuvěřitelně. Mezi všemi lichotníky, co píšou jen jak je ta daná slečna hezká, jsem napsal něco originálního a nečekaného. A povedlo se. Začal jsem chodil s jednou hezoučkou slečnou. Ona s rodinou problém nemá a tak jsme se dohodli, že v listopadu přiletí za mnou. Budeme spolu bydlet a když vše dopadne, tak se snad i vezmeme. Tedy hned jak se rozvedu s manželkou. Že by happy end?

Přišel květen a s ním návrat domů. Lituji? Určitě ne. Byly to 4 roky nezapomenutelné a daly mi neuvěřitelnou zkušenost, moře zážitků a nových přátel. Dokonce jsem měl to štěstí, že mě navštívili tři krajané ***. No a teď už jen uvidíme, co přinese život dál..

* Vlastnit motorku je radost, a je to nejsnažší doprava v Kolumbii. Musíte ale jezdit každý rok na technickou (cca 700Kč), zaplatit poplatek (500Kč), nebo pokutu za o dva týdny pozdní zaplacení (1500Kč) a pojištění motorky (4000Kč).

** Týden před Vánoci nám přestal chodit internet a televize. Zjistilo se, že nám ukradli kabely a rozbočovač. Celá čtvrť měla den jako za starých časů. Ale nekradou se jen kabely. Před Vánoci se již tradičně zvýší počet loupeží a krádeží, zloději se prostě chystají na Vánoce. I jejich děti si zaslouží hezké dárky. 

*** Navštívil mě Michal, Jitka a Eva, díky článkům na portálu Travel bible. Se sečtělým cestovatelem Michalem jsme si dali výlet na motorce do Bugy a na lago Calima, s dobrovolnicí Jitkou výlet na vyhlídku Cristo Rey, a s učitelkou Evčou pak pivko a super pokec jak v Cali (kde jsem prováděl já ji), tak i v Bogotě (kde provedla ona mne).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *