Buga, Popayán, Bogotá a vízum

Buga

Ještě v dubnu, po svatém týdnu, jsme se rozhodli navštívit krásné městečko Buga. Je to starobylé koloniální městečko, kam právě o svatém týdnu jezdí povinně všichni Kolumbijci z okolí, kvůli zázračné legendě. Kdysi dávno jedna indiánka prala prádlo v řece a najednou si všimla lesklého předmětu, krucifixu. Vzala jej domů a ejhle, že on se ten krucifix rok od roku zvětšuje? Zvětšoval. A zvětšuje se ještě teď. Kromě toho je Buga jako stvořená na romantické noční procházky. Má krásný starý střed se spoustou kostelů a moc hezkou vyhlídku v centru města. Nocleh jen pár kroků od kostela vyšel na 300 Kč za pokoj s manželskou postelí. V bazilice señora zázraků mě pokropili svěcenou vodou a pojedl jsem oplatek, zadarmo. To se prostě vyplatí. Voda byla pitná, škoda že jsem si nevzal na cestu do kanďáku, to by asi páter koukal na vychcánka Čecha 😀  . Po cestě zpět jsme se ještě zastavili na koupačce v řece a na příjemné svačince za rytmu Salsy.

 

Lago Calima

Protože jsem si nekoupil motorku abych seděl doma, po dvou týdnech jsme se rozhodli vyrazit na místní „Mácháč“. Je to velké jezero, ani ne šedesát, ale jen něco přes padesát kilásků od Bugy. Našli jsme si levnější ubytování a v noci se procházeli po městečku Darien. Městečko je menší než Buga, ale mají tam krásné malinké parčíky, lemované kostely. No a s troškou Michelady (pivo s citronovou šťávou a solí) to byla opět moc hezká procházka. Druhý den jsme se vyrazili vykoupat. Voda byla příjemná a Angee mi vyprávěla, že v kopcích poblíž má víkendovou chatu Pablo Escobar. Bohužel je dobře skrytá a tak jsem ji neviděl. Vykoupali jsme se, udělali pár fotek u přehrady a vydali se na cestu domů. Nejvtipnějším zážitkem u jezera byla scénka jedné vyfintěné paničky s přítelem. Vyšli si hezky k pláži, romantika jako blázen. Jenže nepočítali s blátem, do kterého se dalo ponořit až po pás. My už jsme si tím prošli a několikrát jsem lovil naše pantofle. S očekáváním co bude, jsme jim pokrytecky nic neřekli a vyčkávali. No a bylo. Oba po pás a nemohli se z toho vyhrabat. Nakonec jsem jim přece jen pomohl. Zajímalo by mě, kolik lidí se takhle napálí.

 

Popayán

První květnové pondělí byl svátek. Dohodli jsme se s Angee, její mámou a bráchou, že pojedeme navštívit babičku. Já s Angee na motorce, ostatní autobusem. Ona bydlí kousek od Neiva, což je dobrých 370 km. Vyrazili jsme v sobotu kolem oběda. Bylo jasné že to bude náročná celodenní jízda. Vydali jsme se na Popayán, ale asi 20 km před ním jsme sjeli z hlavního tahu. Silnice se postupně zhoršovala a asi po hodině jízdy jsme jeli po kamení. Ještě že mám nové enduro (motorka do terénu), říkám si. Jenže najednou začalo milé enduro skomírat. Myslel jsem že je přehřáté, cesta byla náročná a dlouhá. Zastavili jsme tedy ve vesničce Gabriel Lopez, že si dáme pozdní svačinu a až motorka vychladne, vydáme se zase na cestu. A ejhle. Zima jako blázen, všude samí „původní“ obyvatelé, kteří už vůbec nevypadali jako obyvatelé Cali. Bál jsem se jestli umí španělsky, uměli 🙂 . Po jídle jsme sedli na motorku a vydali se dál. Po další půl hodině jízdy jsme dorazili k první překážce. Bahno přes cestu. Angee slezla a já jej překonal sám. Říkal jsem si jaký jsem borec a že je na mě příroda krátká. Nemohl jsem se mýlit víc. U bláta jsem v rychlosti zaslechl, že po cestě jsou sesuvy půdy. No.. a na první jsme narazili záhy. Dál se nedalo, navíc motorka zase začala zlobit a nechtěla jet. Tak jsme se rozhodli vrátit do vesnice, přespat tam a ráno opravit motorku s místním kutilem. To jsme také provedli. Komůrka skromná, v noci zvuky co jsem v životě neslyšel. Asi jako když se popere tchoř s tchýní. Takže z plánované půlnoční toalety sešlo. Ráno jsme motorku skutečně dali do kupy, i s benzínem mě to vyšlo asi na 120 Kč (za hodinku práce super). No a protože jsem si motorkou nebyl jistý a nemělo ani cenu jet celý den do Neivy a druhý den se vracet, rozhodli jsme se, že přespíme v Popayánu a druhý den se vrátíme do Cali. Spali jsme v moc hezkém hotýlku za 350 Kč. Zašli jsme na vyhlídku, kde nám místní policista vysvětlil vše o historii (i o tom jak se vlastně Belalcazar a další španělští chlápci ze soch moc nevyznamenali, že se prý jen cpali jídlem a pelešili s indiánkami), ochutnali tradiční Sancocho, v noci se projeli na motoratonech a prošli starobylé centrum Popayánu. Popayán je jedním z nejstarších měst Kolumbie a patří do památek Unesca, díky skvělé tradiční kuchyni.

 

Bogota a vízum

Čas letí jako voda. Pomalu ale jistě mi končilo vízum. Zašli jsme se proto poradit k jedné zprostředkovatelce. Po ujištění že spolu opravdu chodíme, nám jednoznačně doporučila partnerské vízum. To obnášelo registraci našeho partnerství, vyplnění víza a případnou cestu do Bogoty. I když to bylo hodně přemýšlení, hlavně ze strany Angee, nakonec se zadařilo. Od 13.5. jsme oficiálně ve volném svazku. I když nám paní zprostředkovatelka řekla, že do Bogoty na 99% nebudeme muset, po vyplnění víza mi do dvou dní přišel e-mail, abychom se dostavili. Čtyři dny před koncem mého pobytu jsme tedy sedli na autobus a udělali si výlet do Bogoty. První den jsme nestihli úředníky a tak jsme si alespoň zajeli na vyhlídku kousíček od hotelu (650 Kč/noc včetně snídaně pro oba). Výhled na město je to krásný, na vyhlídku vede lanovka. Je tam kostel a několik krásných restaurací v koloniálním stylu. Začínám si říkat kam se hrabe Itálie na romantiku Kolumbie. Město Bogota je obrovské, zasazené do nedozírného údolí. Zkrátka od nevidím do nevidím. Celá jeho krása vynikne po setmění na vyhlídce. Oproti Cali je ale poměrně chladné. Teploty jsou kolem 10-15 stupňů. Následovala večeře, typické Ajíaco a potom cesta na hotel a spánek. Relativně brzy ráno jsme se vypravili znovu na úřad. V čekárně bylo cizinců požehnaně. Po půl hodince si nás zavolal úředník. Nedůvěřivě si nás prohlížel. V hlavě se mu asi honilo, jak že se asi do třiatřicátníka (hocha jako květ) zamilovala mladá naivní Kolumbijka. Krátce nás vyzpovídal společně a pak mě poslal do čekárny a vyptával se jenom Angee (podezřívám ho že ji to rozmlouval a zároveň se nabízel na protiúčet 🙂 ). Po další půl hodince plné očekávání si zavolal mě a Angee vrátil do čekárny. Hezky španělsky se mě začal vyptávat na rodiče moje i Angee, na tetování, její práci a školu, místo a dobu našeho seznámení. Kromě tetování jsem si byl jistý. Potom vrátil do čekárny i mě. Po další půlhodince si nás zavolal oba. Přesvědčili jsme ho, vízum na tři roky mi nalepil do pasu, pogratuloval a sdělil že si ještě musím zažádat o tzv. občanku cizince, ale to už v Cali. Protože měla Angee večer zkoušku ve škole, vydali jsme se na letiště. Taxikář nám poradil, že si máme letenku koupit až tam. Rada za všechny prachy, nesehnali jsme žádnou vhodnou. S plnou parádou jsme tedy dojeli na autobusové nádraží a koupili si jízdenku. Zbyla nám asi hodinka a měli jsme kupóny na místní atrakce, tak jsme tam na rychlo zajeli taxíkem, třikrát se svezli a vrátili se. Pak už nás čekala jen desetihodinová cesta domů. Celkově mě tahle legrace vyšla na necelých 10 000 Kč (400 Kč zprostředkovatelka, 1 200 Kč partnerství, 1 300 Kč posouzení víza úřady, 5 300 Kč samotné vízum, 1 300 Kč za občanku) a to bez nákladů na cestu a pobyt v Bogotě. A to po nás původně zprostředkovatelka chtěla 11 000 Kč bez partnerství a občanky. Takže jsme se rozhodli si vízum zařídit sami.

 

Banánová senzace Lidl

Určitě vám neunikla tzv. banánové senzace v Lidlu. Tehdy se v krabicích banánů našlo přes 100 kg kokainu. Ač to může vypadat jako obrovské množství, tak je to s největší pravděpodobností jen zastírací zásilka, kterou drogová mafie zaměstnala kriminalisty. Mezitím na jiném místě prošla zásilka úplně jiného objemu. Jen pro představu. Pablo Escobar v době své největší slávy (v devadesátých letech) propašoval denně do USA 15 tun kokainu. Takže ta naše stovečka v Lidlu je opravdu jen takový zákusek 🙂 .

 

Zkušenosti s Western Union

Western Union asi nemusím představovat. Má pobočky po celém světě a naleznete jej například i na České poště. Jednoduše složítě nějakou částku a tu oni pošlou adresátovi do jiné zěmě. Tam si ji na svoje jméno a unikátní kód „bez“ problémů vyzvedne. Western jsem použil už kdysi v Anglii. Je to fajn služba v situaci, že se něco nepokaká. No ale to by nesměly fungovat Murphyho zákony, pokakalo. A hned několikrát. Protože jsem ztratil kreditku a na nové jsem čekal měsíc (tak dlouho totiž trvá poslat obálku do Kolumbie), rozhodl jsem se poslat si peníze právě přes Western za pomoci svého kamaráda. Chtěli jsme ušetřit čas a tak jsme posílali online přes jejich webovky. První poslání peněz, rychlá kontrola a už jen počkat. Hláška na stránkách mě utvrdila v tom, že už je obnos na místě. Jenže ejhle. Omylem jsme zadali jako cílovou destinaci Českou republiku. Ač by si jeden myslel, že v dnešní době je to otázka minut opravit v databázi hodnotu, není tomu tak. Zkusil jsem tedy volat na kontakt na webu. Nedovolal jsem se. Napsal jsem tedy email, pouze v Angličtině. Odpověděli po týdnu, že změnit lokaci není možné a lze pouze platbu zrušit. To už jsem ale skočil na pobočku tady, kde jsem za pomocí podpisů, otisků, vyjádření proč jsem se spletl a dvou dokladů částku přesměroval do Kolumbie. Peníze jsem skoro neměl a tak to bylo hodně na chlup. Platba přišla asi za 2 týdny. Mezitím jsme platby online zkoušeli ještě dvě. Obě odečetli kamarádovi z účtu. U první mu ale neposlali smsku, takže při vyzvednutí mi řekli že se nezadařilo a mám smůlu. Druhá se nepodařila zadat vůbec, kvůli chybě na webu. Takže kamarád čekal dva týdny, zda a kdy mu vrátí peníze a já měl smůlu a vybral jsem nakonec až tu první platbu. Teď už mám dvě kreditky a řešit to nemusím, ale vím jedno, Western Union nikdy více.

 

Věděli jste?

  • Ve větších městech, kde je příliš hustá doprava, funguje pravidlo Pico y Placa. Každý den nesmí vozidla se značkou začínající daným číslem na ulici. Kdo má peněz dost, koupí si prostě druhé auto.

4 thoughts on “Buga, Popayán, Bogotá a vízum

  1. Milý synu jsem moc ráda,že ti to vízum vyšlo, protože ti moc přeji ty zážitky,ať jsou milé či i někdy hold nemilé,ale tak to prostě chodí. Kdybys seděl doma,tak bys to nezažil. 🙂 Pozdravuj Angee a přeji vám stálé zdraví a móóóóře krásných zážitků . Máš to moc prima napsané a to noční panorama Bogoty je bomba !!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *