Parque del Café a potykání se Zikou

Parque del café

V půlce února jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat do Parque del Café. Jedná se o turistickou atrakci, propojení kávové plantáže a pouti (skvělé skloubení podnikatelských cílů). Park se nachází blízko města Armenia, cca 180 km od Cali směrem na Medellín. Lístky se dají sehnat například ve stáncích v některých supermarketech, zastavil jsem se tam a poptal se na podrobnosti. V únoru nabízeli slevu na jednodenní zájezdy, cca 800 Kč/osobu včetně dopravy tam a zpět, snídaně po cestě, oběda na místě dle výběru a 20 atrakcí, které se dali relativně volně kombinovat. Sraz byl v půl páté ráno u supermarketu, jeli jsme malým autobusem, který ani z rychlíku neviděl odpružení. Na každé sebemenší nerovnosti jsme poskakovali jako papíroví draci. Já to bral jako první atrakci, takže jsem se dobře bavil. Celou cestu jsme poslouchali Salsu. Nejdřív řidič nepochopil, že jediný kdo nemůže spát je on, tak nám to dával pěkně pokouřit. Asi po hodince se ale někdo ozval, a pak už se dalo spát obstojně až na benzínku, kde nás čekala snídaně. Po snídani už jsem spal jen chvilku a pozoroval změnu krajiny. Bylo to krásné, krajina jako z knížky. Spousta malých kopečků, banánovníky a jiné palmy, pasoucí se kravičky, skvělá změna oproti ruchu velkoměsta. Kolem deváté jsme dorazili do parku. Nejdříve nás čekala prohlídka a instruktáž malé plantáže a potom jsme se rozeběhli každý po svých atrakcích. Původně jsem myslel, že 20 atrakcí je dost málo, ale nakonec jsme ani všechno nestihli a obědvali jsme až v pět hodin před odjezdem. V jednu hodinu jsme byli na taneční exhibici. Obří klimatizovaný sál byl narvaný k prasknutí. Nemám rád vyumělkovanou krásu, proto jsem nejvíce ocenil původní stroje a plantáže, namísto atrakcí. To co mě ale čekalo na exhibici, to předčilo moje očekávání. Přesně nacvičené tance, pohyby, falešné úsměvy, doprovázené tradiční hudbou a výjevy. Začátek mě naprosto zklamal. Nicméně po prvních několika minutách, jsem se začal do výjevů vžívat a snažil jsem se pojmout je jako přehnanou realitu a to zafungovalo. Exhibice se mi nakonec velmi líbila, choreografie povedená a pokud se člověk snažil přenést přes přehrávání a bral jej jako přiblížení kultury cizincům, pak to fungovalo dobře. Po exhibici jsme se snažili užít zbývajících atrakcí co to šlo, byl to takový zápas s časem. Běh k atrakci, jízda, běh k další. Po obědě jsme se svezli lanovkou k autobusu a jelo se domů. I když je to celé příliš umělé, každý si tam najde to svoje. Pro mě to byl adrenalin některých atrakcí a krásná scenérie plantáže. Cestu domů jsem skoro nespal. Díval jsem se otevřeným oknem na ubíhající krajinu, moc jsem si to užil, je to opravdu krásná a rozmanitá země. Chvíli jsem se viděl jako farmář s vinicí nebo kávovou plantáží, žijící na jednom z kopečků v poklidu a míru s přírodou. Hodnocení Parku 3/5 díky umělosti.

 

Prodloužení pobytu

Tři měsíce utekly jako voda, a já tu samozřejmě chci ještě zůstat. S Angee jsme zjistili potřebné informace, a zajeli na tzv. Cancilleria požádat o prodloužení. Bylo potřeba vyplnit dokument se všemi informacemi o tom kde bydlím v ČR, kde budu bydlet v Kolumbii, rodinné údaje a doložit vytištěnou kopii zpáteční letenky domů. Potom si mě vyfotili ( běloch na bílém pozadí je asi jako černoch ve tmě, ale proti gustu… 😀 ), zaplatil jsem poplatek cca 800 Kč v bance a dostal jsem prodloužení na další tři měsíce. Největší komplikace tedy byla zjistit co a jak vyplnit a kam s tím zajít. Celkově mi přijde, že je zde dost složité papírování na všechno. Na druhou stranu ale nevím, jak to funguje u nás. Byl jsem tu v kině na filmu Zootopie a tam jsou úředníci zobrazeni jako lenochodové. To mi přijde naprosto odpovídající nejen tady ale i u nás 😀 . Tak a teď už jen sehnat studijní vízum.

 

Blahoslaven buď Apple

Iphone jsem si koupil v prosinci, porouchal se mi telefon a já chtěl poprvé zkusit Apple. Tak proč si nekoupit vánoční dárek že? Iphone jsem na radu místních koupil v „Centru“, kde je obchodní čtvrť s budovami plnými malých obchůdků. Doprovodil mě Oscar, takže jsem měl jakousi jistotu. Cena byla naprosto úžasná, cca 16 000 Kč za nový iPhone 6, 64 GB. Měl jsem trochu nedůvěru, ale po složité registraci a prohlédnutí všeho příslušenství jsem uznal, že se o kradený telefon nebo falzifikát nejedná. Telefon jsem vyzkoušel, fungoval. Jen neměl signál, protože jsme byli v přízemí. To mi v tu chvíli nepřišlo divné. Měl jsem kolumbijskou simku a se známými jsem si stejně volal přes Whatsapp. Telefon fungoval bez problémů, jen si občas někdo ze známých stěžoval, že se mi nemůže dovolat. Po dvou měsících jsme byli zařizovat vízum a tak jsme se zrovna zastavili v obchodě jednoho poskytovatele sítě. A ejhle. Nešlo přijímat hovory ani volat, telefon se totiž jevil jako kradený. Ve skutečnosti kradený nebyl, jen nebyl do Kolumbie dopraven pod řádnou licencí poskytovatelů sítí a tudíž byl nepoužitelný na místním trhu. Co tedy teď s tím? Prý si máme dojít k prodejci a ten by to měl v rámci záruky vyřešit. Modlil jsem se, aby tam prodejce v tom malém stánečku ještě vůbec byl. Měli jsme štěstí, na telefon se podíval, řekl že je to první u kterého se to stalo ( vtipálek 😀 ), a že se máme zastavit za 10 dní pro nový. Deset dní jsem se bál co se bude dít. Vymění mi telefon? Vrátí mi peníze? Bude to protahovat, nebo nás někde s pěnezi okradou při odchodu ze supermarketu? Vždycky vidím nejhorší scénáře. Po deseti dnech mi bylo řečeno, že novou 64ku nemají a díky změně kurzu dolaru, teď za stejnou cenu neseženu ani 16 GB verzi. A světe div se, vrátili mi celou částku, my nasedli do taxíku a jeli se podívat po motorce. Ještě týž večer jsem si koupil obyčejný Samsung s Androidem. Ale musím přiznat, že iPhone je opravdu zlatíčko. Nejen že je designově velmi povedený, ovládání je intuitivní a vrátit se od něho k Androidu, je jako obléknout se po velké bez utření. iPhone mi chybí 🙁 .

 

Moto, la vida mia

Se snadno nabitými/vrácenými penězi za iPhone, jsem se rozhodl splnit si další sen. Koupit si motorku, na které budu objevovat krásy Kolumbie/Jižní Ameriky. Pokud není člověk náročný, a nekouká na značku, dá se tu koupit slušná slabší motorka už za 42 000 Kč nová. Já si vybral o trochu lepší a jel jsem si pro ni do obchodu. Bohužel na skladě měli poslední kus a ještě v jiné barvě. Cena cca 54 000 Kč, včetně všech poplatků (SOAT- povinné ručení cca 3 000 Kč, Matricula cca 1 000 Kč) a přilby. Značka UM, enduro, 230ka. Moc pěkná motorka. Složil jsem zálohu kterou jsem měl po ruce. Za týden bude moto, nemohl jsem být šťastnější, já, motorkář. Jenže co jihoamerický čert nechtěl…

 

Zika nebo Dengue?

Celou noc mi byla zima. Vzhledem k tomu, že tady je přes dvacet stupňů i v noci, tak jsem se tomu trochu divil. No ale co, tak mám rýmičku… Ráno se probudím, zimnice, rozostřené vidění, celková slabost, bolest očí a začínající vyrážka na krku. „Asi jsem to přehnal s prací, potřebuji se vyspat.“ Odpoledne to samé, ještě horší. Na netu narazím na článek o nakažení dvou čechů Zikou, podívám se na symptomy a ejhle.. Všechno sedí 🙁 . Já pesimista. „Jasná věc, mám Ziku, formu na kterou se umírá nebo ochrne (ta sice neexistuje ale představivost pracuje dobře). Neměl jsem sem jezdit. Mohl jsem si teď v klidu sáňkovat, pít grog a těšit se na velikonoce. To ale já néé no, já musel mít zase něco extra..“ Druhý den, ještě horší. Obepsal jsem klienty, vysvětlil situaci. Ti mě všichni pochopili a nechali mě se v klidu vyléčit, za což jim moc děkuji. Jejich přístup byl vzorový. Potom jsme jeli do nemocnice. Doktor kolem dvaceti, ještě mutoval, mi stanovil první diagnózu, je to Zika nebo Dengue. Předepsal mi Acetaminofen (Paralen), Loratadine, něco proti svědění a řekl že musím pít hodně tekutin, spát a potit se. Další den, další odběr krve. Opravdu mi nebylo dobře, takže domlouvat se španělsky mi přirozeně nešlo, sotva bych mluvil i česky. Naštěstí mi první dny opět pomohla Angee. Další den, další doktor, odběr krve a jako bonus testy na Dengue. Další doktor po několikátem odběru, kdy jsem měl opravdu nízko krevní destičky a zvažovali hospitalizaci, mě uklidnil. Povídá. „Nebojte, testy na Dengue máte negativní, máte zkrátka jenom Ziku, za sedm až deset dní jste jako rybička. Letos je tu taková epidemie.“ Loni to byla Chikungunya a předloni Dengue a to jsou teprve prevíti. Podepsal mi papíry pro pojišťovnu a poslal mě domů. Sláb ale potěšen jsem si šel lehnout. Druhý den ráno jedu na další odběry, abychom si pohlídali, zda se destičky vrátí do normálu. Další doktor mi řekl jasně. „Nemáte Ziku, máte Dengue, testy jsou občas negativní, ale je to tak.“ To mě naštvalo, protože jako správný ajťák jsem měl vygůglené symptomy Dengue a ty jsem neměl. Autodiagnóza potvrzená předchozím lékařem byla Zika. Doktor si ale stál za svým, „máte Dengue a basta“. Další den, další odběr krve, další peníze za taxi a vyšetření. Celkově mi bylo špatně právě týden. Potom už se to výrazně zlepšilo.

Co se týče zdravotnictví, za všechno musíte platit. I když máte pojištění, platíte v nemocnicích stejně. Pro průměrného člověka, s platem kolem 12 000 Kč/měsíčně, je to likvidační záležitost. Lepší se léčit doma sám. Na Dengue, Chikungunya či Ziku neexistuje účinná léčba. Dostanete Paralen a doporučení co dělat. Na zdravotnictví a služby se tu nadává celkově. I když vláda má peníze, které vybere od lidí, nikde nejsou vidět. Rozpustí si je papaláši mezi ssebou. Tak si nestěžujme na náš systém, máme se ještě velmi dobře.

 

Moto, pokračování

Jakmile mi bylo ve čtvrtek lépe, ozvali se mi z obchodu s motorkami. Moje zamluvená není ve stavu k prodeji a peníze mi během deseti dní vrátí. Také jsem se dozvěděl, že platnost českého řidičáku je právě tři měsíce a tudíž pokud budu chtít řídit moto, budu si muset udělat řidičák kolumbijský, ve španělštině. Jako když mi vrazí rezavou klikovku do zadního vývodu, byl jsem zlomen. V sobotu mi naštěstí kamarád Oscar řekl, že zná někoho na dopravním a možná mi bude stačit jen mezinárodní verze našeho řidičáku, tak se modlím aby to tak bylo. Aktuální plán je takový, že by měl v červnu přiletět kamarád, ten si půjčí druhou motorku a uděláme si dvoutýdenní dovolenou. Pojedeme se podívat do Medellínu (rodné město Pabla Escobara), navštívíme krásná pobřežní města Cartagena a Baranquilla, ztracené město Teyuna (kolumbijská obdoba Machu Picchu v Peru), a na zpáteční cestě potom národní parky a hlavní město Bogotá. Prostě takový moto-poznávací zájezd po Kolumbii. No a pokud se zadaří, tak bych na motorce výhledově rád navštívil ostatní státy Jižní Ameriky, ale to už asi sám..

 

4 thoughts on “Parque del Café a potykání se Zikou

  1. To jsem rád, že už jsi zdráv. Už jsem měl docela obavy, když ses neozýval 🙂 Koukal jsem na příznaky dengue a to je masakr. Tak jsem rád, že už ti je dobře a plánuješ další výlety 🙂

  2. Synu,ani se nedá vyjádřit slovy,jaký jsem měla strach,zvlášť když ses neozýval.přesně jak píše David…. Také jsem si vše možné přečetla o obou nemocích a opravdu to není o co stát… Tak hlavně ať jsi dál v pořádku a to zdraví je opravdu to nejdůležitější!! A ať ti vyjdou tvé krásné plány ti přeji,opatruj se a ať se daří !!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *