21 dní hříchu

Po delší době jsem opět našel chvilku, abych si zasedl k počítači a sepsal pár řádků. Hned po aklimatizaci jsem se stěhoval do nového bydlení. Oproti krásnému prostornému pokoji, bazénu na zahradě a klidnému domu na mě čekal docela šok. Pokoj poloviční, televize pamatuje ještě Che Guevaru, jídlo každý den skoro stejné (jak říká kamarád, „more of the same“) a ostatní „spoluvězni“ jsou zřejmě z tábora pro nedoslýchavé 🙂 . Jak jinak si vysvětlit, že mají televizi puštěnou na plno až do dvou do rána. Naštěští člověk je tvor přizpůsobivý a tak jsem si velmi rychle zvykl i já. Pokoj je najednou jaksi větší a dá se v něm procvičovat základní krok Salsy a Bachaty, televize je barevná a díky Válce skladů, Los Simpsons a Teorii velkého třesku ve španělštině mám o zábavu postaráno. Spolubydlícím se překvapivě zlepšil sluch a tak můžu spát spánkem spravedlivých. No a je pravda, že za tu cenu je to prostě super.

 

Moje denní rutina

Moje denní rutina se nyní sestává z budíčku v 6-6:30, snídaně (arepa, míchaná vejce, sladký šálek čokolády), práce pro moje klienty (kterým chci poděkovat že na mě nezanevřeli za změnu pracoviště), oběda (sancocho, rýže, fazole v omáčce, maso, smažený zelený banán, čerstvý džus), poobědová siestička, další práce, návštěva kamaráda na výborné kafíčko a lehká konverzace v angličtině s ním a ve španělštině s jeho kolegyněmi, večeře, lekce Salsy nebo fitko, Pablo Escobar a spánek. Takto to mám prakticky každý den kromě víkendů, kdy jdu do města, nebo podnikneme nějakou akci s Oscarem.

 

Akce

Co se týče nových zážitků a akcí na kterých jsem byl, tak jich bohužel není hodně. Měl jsem dost práce před Vánocemi, ale i tak mám pár krásných zážitků.

 

Alumbrado

Každoroční osvětlení části Cali. Tradiční záležitost Kolumbie a možná i dalších států. Od sedmého do posledního prosince osvětlí tisíce světel část města. K vidění jsou postavy, alegorické vozy, osvětlený kostel a další budovy, zkrátka je na co se dívat. Jediným problémem je prakticky neprostupnost davem lidí. Ale jeden chytrý taxikář mi poradil, že je nejlepší navštívit Alumbrado krátce po Vánocích, kdy jsou všichni ve veselé náladě způsobené jak Salsa festivalem (féria de Cali), tak množstvím vypitého Aguardiente a po večerech už většinou tvrdě spí. Fotky bohužel nejsou moje, protože se mi nechce brát telefon mezi lidi kvůli zlodějům.

 

Novenas

Každý rok, právě šestnáctého prosince začíná rodinná událost, kdy se každý den sejde rodina u jednoho člena doma, společně se pomodlí, zazpívají písně a potom se baví a tancují. Novenas trvá devět dní a já měl to štěstí, že jsem byl včera pozván na jedno „modlení“ k Oscarovi domů. Sešlost to byla vskutku znamenitá. Přišlo asi třicet lidí z různých stran, byla tradiční živá muzika a po společném pomodlení jsme oslavili výročí svatby rodičů Oscara. Tancovalo se, hráli se hry (vyhrál jsem selfie tyč 🙂 ), jedlo se a pilo a to vše v přátelské vánoční atmosféře. Zkrátka jak se říká, „mi casa es su casa“ (v Kolumbii lehce upraveno na „mi casa es casa de usted“).

 

Salsa lekce

Být v Cali, kde je každý den skoro třicet stupňů a neumět se bavit a tancovat, je jako koupat se v saku. No a protože Cali je hlavním městem Salsy, nějakou tu školu najdete na každém rohu. Mě Salsa učarovala už dávno předtím, takže pro mě byla jasná volba zapsat se do jedné takové školy. Bohužel v ČR to přeci jen nemáme v krvi, takže první lekce jsem vypadal jak robot mezi užovkami. Navíc jsem nerozumněl všechno a byl jsem dost pozadu. To se ale s každou lekcí lepší a já už se jen těším na první opravdovou tancovačku v klubu. Ach sestřičko moje, jestli sem někdy pojedeš, tak tě bude muset odvážet armáda, tak si to tancování tady zamiluješ. Tak a takhle se tancuje Salsa aka Pachanga v Cali:

 

 

Závěrem

Za těch 21 dní co už tu jsem, jsem se hezky zdokonalil ve španělštině. Je prostě nádherná věc, když se může člověk bavit třeba o ovoci a mít z toho takový úžasný pocit, je to prostě skvělá motivace. Kromě televize jsem začal sledovat na Netflixu seriál „Pablo Escobar, el patrón del mal“, který krásně ukazuje celý příběh kokainového krále, úžasná podívaná.  Lidi na které jsem narazil jsou moc milí, každý by se rozdal, každý by vás pozval hned domů. I když i Kolumbijci se dokážou pěkně naštvat. Třeba když Miss Universe vyhraje Kolumbijka a korunku jí během chvíle vezmou 🙂 . No ale to se jim není co divit.. Fotbal a ženy ke Kolumbii prostě patří jako Klaus a jeho pero z Čile..

8 thoughts on “21 dní hříchu

  1. Tož posluchaj „synku“ v té Kolumbii či Tramtárii,toho našeho Klausa nehaj na pokoji.Není to sice ani Santa či Jánošík ale zachoval se v té ČILE náhodou skvěle.Proslavil naši zemi po cele zemeguli a to neumí každy.Tak se snaž ať se proslavíš jako BLOGER a pisaj kurňa dál.Kup si nejaky bayarovy foťák ať té foto mají šmrnc a néé téé paplaniny z mobilu.Veséle Vánoce a daj vědět čím nazdobíš nějaký kaktus,palmu či jaké křoviska tam rostou…s pozdravem ESKOBARo nezaginět Richard

    1. Zdravím Ríšo,
      jasná věc, Klaus je hvězda :). Časem budou fotky lepší. Ať se daří i tobě. Veselé Vánoce a šťastný a nový!! Na kaktus se chystám taky 😀

  2. Ahoj, Petře. Neumíme španělsky, tak budeme psát v češtině 😉 Tvá prezentace s krásnymi fotkami o Columbii se nám moc líbí =) Dokonce Péťu tak motivovala, že by ji rád taky navštívil. Je hezké že se ti splnili tvé cíle. Pokračuj vtom! Hodně štěstí!!!

    P.S.Pivo máte drahý, zůstavame doma 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *