Kilometro 30, día de las velitas a víra

Výlet do el Kilometro treinta

V neděli mi ještě nebylo úplně dobře. I tak jsem se rozhodl využít příležitosti a vyrazit s paní domácí na výlet na chatu. Na okraji Cali začínají být slušné kopce a po chvíli jízdy se ocitnete úplně v jiném světě. Z moderního města se dostanete do vesniček plných motorek a koní, se spoustou barev a palem. Po půlhodině cesty s krásným výhledem na kopce jsme zastavili na oběd v jedné z restaurací u cesty. Jídlo tu nebylo příliš levné, ale byla ho spousta a bylo výborné. Museli jsme si jednu porci vzít ssebou a o druhou jsme se rozdělili. Po další půlhodině cesty jsme dorazili na chatu. Měl jsem štěstí a na stromech zbylo něco manga, mandarinek a citrónů, takže jsme je očesali a vzali domů na džus. Ve vesnici bylo plno jako v mraveništi. Úžasná podívaná. Chata byla ale mimo hlavní silnici a tam byl nádherný výhled a hlavně klid. Hned bych roztopil oheň, opekl pár buřtíků, dal si pivínko a vegetil. Zajímavé je, že tohle se v Kolumbii nenosí. Rodiné oslavy jsou běžné, ale ohně se kvůli tomu nerozdělávají. Chvilku jsme si odpočali od ruchu velkoměsta, nadýchali se čerstvého vzduchu a vydali se zpět. Čekal nás sestup do osvíceného města a zastávka pro dobrotu jménem Chontaduro u pouličních prodejců. Chontaduro je něco jako malinkaté hokkaido s peckou a jí se se solí a medem. No a protože jsem se na něj celé dva roky těšil, tak jsme vzali rovnou dvě kila :).

 

El día de las velitas

Nejdříve mě paní domácí vzala na ochutnávku místní speciality Mango de biche, kde jsme řešili možnost Frančízy v ČR. Prostě business se musí dělat za každé situace :). Potom jsme se dohodli, že večer zajedeme na zapálení svíček, kde potkáme jejího syna s manželkou*. Říkal jsem si, že to bude taková malá sešlost, zapálíme svíčky, prohodíme něco slov a v klidu se rozejdeme. Když jsme ale přijeli na náměstíčko plné lidí, byl jsem mile překvapen. Začli jsme hledat syna. Chvíli to trvalo, ale nakonec si paní domácí všimla „jedné příbuzné“. Když jsme přišli na místo, pochopil jsem, že je tam příbuzných asi 20 a další ještě přijdou. Se všemi mě seznámila. Skoro jsem se cítil jako její zapomenutý syn. Dali mi ochutnat místní dobroty, usadili mě a já poslouchal co kdo s kým řeší, občas jsem se zapojil do rozhovoru. 7 hodin v kuse jsem slyšel jen samou španělštinu, krásná to lekce. Ve středu plácku se tancovala Salsa, Bachata, Merengue a spousta dalších latinských tanců. Atmosféra úžasná a přátelská. Ke konci se všichni rozloučili nejen mezi ssebou ale i se mnou. Vrcholem ale bylo, že mě jeden strýc pozval na konci prosince na rodinou sešlost do jeho haciendy. Když si rozumím s paní domácí, rozumím si i s ostatními. Říkal jsem paní domácí že to nejde, ale ona že když mě pozval, tak že musím přijít. Zkrátka jsou to moc vřelí a upřímní lidé. Člověk tam necítí nenávist, strach nebo stres. Začínají se mi opravdu zamlouvat.

 

Víra

Už na nedělním výletu přišla na řadu diskuze o naší víře. Je trošku nepříjemné celoživotním věřícím vyprávět, že u nás věří málokdo, protože za okupace Rusů jsme měli náboženství zakázáno. Proto při otázce zda věřím v boha říkám, že podle mě existují vyšší bytosti (mimozemská civilizace), které by život na zemi mohli minimálně ovlivnit. Tato odpověď je pro ně dostačující a vlastně jen utvrzuje jejich víru v boha. Zajímavé ale je, že každý mi předkládá důkazy toho, co pro ně bůh udělal. Bylo hezké zjištění, když se paní domácí pomodlila před příjezdem na pondělní slavnost a jediné volné místo čekalo na ni, nebo když se její vnučka narodila ve stejný den jako její otec, protože si to tak vymodlila. Zkrátka některé věci zní moc hezky a skoro se jim chce i věřit. Nesmím zapomenout, že se každé ráno modlí i za mě, abych měl štěstí.

 

 

* Každý rok tu sedmého prosince slaví tzv. dia de las velitas, kdy se všichni sejdou a zapalují svíčky, hraje muzika, jí se a pije. Slaví tím neposkvrněné početí Panny Marie. S tím pitím je to tu ale trochu jinak než u nás. Nepije se tu pivo, ale Aguardiente (pálenka z cukrové třtiny) a ještě jen po malých kalíškách. Zkrátka na konci akce se nikde neválí opilci a nejsou žádné tahanice. Vše probíhá v klidu a příjemné zábavě.

10 thoughts on “Kilometro 30, día de las velitas a víra

  1. Kurňa „synku“ tož čučím.Same žrádlo chlast a baby…tož to teda néé.Si tam najdi nejaku prácu.Ovoce jéé tam dost tož ja bych to videl na pálenicu.Urcitě tam našu slivovicu nemaju a byl by to lepší kšeft jak ta jejich „můůka“ s kerou serou vládu a otravují s tím cely svět.Tak postav palirnu a já i stryc Matyáš/tému si libi té baby/dojedem pohlídat abys pálil tu spravnů! Tož daj vedět..budem jí prodavat levne.R

    1. A Ríšo víš že to není špatný nápad? Zjistím jak by to šlo/nešlo. Kašlat na můku, ta je stejně jen pro gringa (američany). A o baby s pěknou zadničkou tu nouze rozhodně není 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *